Informačně vzdělávací středisko Plzeňského kraje

Druhá polovina 19. století byla dobou prudkého rozvoje města Plzně. Průmyslové provozy potřebovaly pracovní sílu a počet obyvatelstva rostl - v letech 1850 až 1870 docílil dva a půl násobného stavu než předtím. V samotném Vnitřním Městě žilo přes pět tisíc osob. Na dřívějších polnostech plzeňských měšťanů se mohutně stavělo, zejména na dnešním Jižním předměstí, a vznikaly bloky Goethovy, Martinské, dnešní Americké v její západní části a začaly růst i bloky západně od dnešní Klatovské. Jen v roce 1872 bylo zahájeno 172 staveb. Mezi nimi byl dům v Tylově 33, když Jan Kleiszner požádal o povolení stavby domu na vlastním pozemku v tehdy Žitné ulici, což mu bylo povoleno s podmínkami: „ … stavební čáru přísně zachovati, před domem chodník vydlážditi, střešní žlab zavěsiti, u komínů lavičky pro kominíka uložiti a schody ze sklepa až na půdu buď kamenné buď klenuté vystavěti“. Provedením stavby byl pověřen zednický mistr Tomáš Fryš. Sousední domy stavěli Petr Rozum (č.or.31) a František Brum (č.or. 35) a všichni pánové se dohodli na společném vystavění dělících zdí na hranicích pozemků.

Zástavba pozemků mezi železniční tratí Cheb-Vídeň a Tylovou ulicí na jedné straně a v druhém směru ulicemi Škodovou (dnešní Kardinála Berana) a Vidmanovou (dnes již neexistující, která se nalézala až na území továrny - v jejím pokračování leží dnešní Kotkova) určil regulační plán, schválený c. k. místodržitelstvím v roce 1885. Bylo „dovoleno stavět pouze přední budovy, nádvorní stavení, kterými vůbec, nebo upravením a užíváním zvláště, by sousedé z jakýchkoli příčin byli obtěžováni, se nedovoluje budovati v těchto místech se zřetelem k tomu, že ulice v této čtvrti jsou poněkud úzce založené.“

Jak důsledně byl tento plán dodržován, těžko soudit. V roce 1886 byla povolena paní Amálii Novák, která v přízemku provozovala již deset let živnost hostinskou, dřevěná stavba kuželníku ve dvoře a částečně v přilehlé zahradě domu, který vlastnila v Koperníkově 17. Ve stejném čase žádala ještě o povolení dalších staveb, ty však pro odpor sousedů byly zamítnuty. Plán povoleného kuželníku pak předložil Václav Egermaier, mistr tesařský. Kuželník byl přistavěn ke zdi se sousedem jako jednoduchá dřevěná konstrukce o sedmi polích 4x1,8metrů, zastřešená pultovou střechou, otevřená do dvora. U domu byl k němu připojen otevřený restaurační pavilon 5x5 metrů, který je v plánech značen jako „Orchestr“. Můžeme z toho usuzovat na očekávání živého společenského života. Paní Amálie však opomněla požádat o povolení k užívání, načež skoro po dvou letech následovala výstraha a lhůta k nápravě, což s řádnou omluvou učinila v roce 1889.

Někdy kolem počátku roku 1909 dochází ke sloučení s domem Tylova 31 do jednoho celku a nemovitost se dostává do vlastnictví spolku „Deutsches Heim“. Žádají o povolení přestavby dřevěných dvorních staveb na zděné, neboť ony dřevěné mohly sloužit pouze po pár letních měsíců. Tahanice kolem povolení-nepovolení se protáhly na celý rok. Zatím se sjednocuje průčelí obou domů a zavádí se splachovací kanalizace. Po První Světové válce se střídala ve vlastnictví domu řada spolků. Nejprve „Lidový dům“, později „Katolický spolkový dům“, ten z části původních hostinských místností zřídil konzumní prodejnu pro své členy, a posléze v roce 1940 „Jednota katolických jinochů a mužů“. Tento spolek upravil průčelí obou domů, odstranil z nich většinu zdobných architektonických prvků a vyměnil část oken. Společníkem se stala i „Jednota divadelních ochotníků Zeyer“. Posledně jmenované spolky pak v roce 1950 splynuly s „Českou katolickou charitou“ a na ni převedly svůj veškerý majetek včetně dlužných pohledávek. A tehdy se oba domy oddělily, aby prodejem jednoho byl dluh zapraven. K souvisejícímu stavebnímu zásahu bylo tehdy zapotřebí zvláštního souhlasu, neboť šlo o stavbu mimo dvouletý plán. Stavebník musel doložit, že nebude požadovati vázaných stavebnin. Naštěstí písek a vápno byly ve volném prodeji a tak postačila účtenka. Dále bylo nutno zajistit, aby z plnění dvouletého plánu nebyly odčerpávány pracovní síly a tady se dokládalo, že jmenovitě daní pracovníci budou dům opravovat ve svém volném čase a o nedělích či svátcích. Souhlas k tomu musel dát i Úřad práce. Pakliže by se cokoli nedodrželo, byli by všichni voláni k zodpovědnosti. K vlastnímu prodeji pak došlo do roka a dům č. 31 se znovu stal domem rodinným. Když si po čase již soukromý majitel chtěl vyměnit okna a udělat břízolitovou omítku, bylo po dvouletce, zato byla pětiletka, a počet nutných potvrzení o nenarušení státního plánu byl vyšší. Bylo třeba i doporučení uličního výboru. Materiál bylo možno získat pouze z bouraček, vlastní výrobou či koupí na volném trhu.

V lednu 1956 Česká katolická charita prodala dům v Tylově 33 se společenskými místnostmi, dvěma obytnými místnostmi, zahradou s divadelním sálem a pavilonem Energotrustu Most, resp. jeho rozvodnému závodu v Plzni za účelem zřízení Závodního klubu ROH za 25 000 Kč. V budově byly vedle přednáškového sálu s projekční kabinou zřízeny klubovny, studovny, fotokomora a rozhlasová místnost, v roce 1965 byl přistavěn v části dvora nový výčep. Počítalo se i se stavbou nedefinovaného skladu. Ten však povolen nebyl, naopak se stavebníkovi dostalo doporučení pozemek ozelenit a upravit pro odpočinek dospělých i dětí. Vida, moudrost dědů přišla po téměř stovce let zase ke slovu.

V devadesátých letech si plzeňští energetici vystavěli nové reprezentační sídlo v Guldenerově ulici a Tylovu ulici opustili. V roce 2009 koupil budovu Plzeňský kraj a prostřednictvím své organizace s názvem „Krajské centrum vzdělávání a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Plzeň“ usiloval o rekonstrukci objektu nejlépe formou investiční dotace. Naplnit dotační kritéria nebylo vzhledem k dispozici budovy snadné, nicméně se nakonec podařilo dotaci z Integrovaného operačního programu získat a podle návrhu Ing. arch. Miloše Vachudy vzniklo v Tylově ulici č. 33 „Informačně – vzdělávací středisko Plzeňského kraje“. Snáze zapamatovatelný název „Info Kariéra“ objekt nese od roku 2015 a v duchu více jak stoleté tradice je zdarma každý den od 8:00 do 16:00 otevřen široké veřejnosti. Sice jeho náplní už není spolková činnost, ani pípu a kuželnu tu bohužel nemají, ale nad šálkem čaje či kávy si tu každý může se školeným poradcem promluvit o svém kariérním směřování, vzdělávacích možnostech, či cílech. Nejvíce sem chodí žáci a studenti ze škol v Plzeňském kraji zorientovat se před volbou školy nebo oboru, ale přijít může každý, kdo cítí, že to v současné práci není ono a chtěl by si promyslet možnosti, které jsou k dispozici. Dům po rekonstrukci poutá moderní fasádou, dvůr je krásně upravený, zajímavě vydlážděný, stromy a keře se zelenají a poskytují příjemný stín … další kapitola jeho historie začíná.