Konzervatoř – Dům, který zní hudbou

Poté, co v době od konce 18. do poloviny 19. století byly bourány městské hradby, „vykročilo“ město do prostoru zrušeného parkánu. Do té doby se k hradební m stěnám všechny domy v okrajových částech obracely či přimykaly svými zadními trakty. Prvním, kdo na nově získaných pozemcích postavil budovu s průčelím do dnešních sadů, byl plzeňský stavitel Šimon Michael Schell, když v roce 1805 dostavěl čtvrté jižní křídlo o sedmnácti okenních osách (včetně dvou věží) k baroknímu zrušenému klášteru dominikánek. Koupí klášterních budov získalo město prostory pro gymnázium a dostavbou řešilo místo pro dvouletý filozofický ústav. Uměřená a důstojná budova v klasicistním slohu dala základ nově se tvořící frontě kolem historického jádra.

Na nové stavební linii začaly růst další a další domy, aby posléze vytvořily celistvý obvod dnešních okružních sadů. Není nepodstatný ani fakt, že tak byl dán i prostor pro vznik řady městských reprezentativních budov, určených podpoře školství a společenského i kulturního života města. Půvab celého místa je dán jistou slohovou jednotou.V roce 1845 vzniká ve frontě mezi ulicí Bedřicha Smetany a Františkánskou, zhruba v její polovině, další rozsáhlý objekt tentokráte o jedenácti okenních osách, na dobové mapě označená jako „Der neue Schubau“, tedy nová německá škola. Průčelí do sadů je členěné v jednotlivých pásech, podporovaných jak jinak než pásovou bosáží parteru, jehož střed ovládá impozantní vstup lemovaný dvěma toskánskými sloupy. Nad parapetním pásem se zdvihají další dvě podlaží s omítkovým kvádrováním, třetí patro nad profilovanou římsou je členěno vystouplými obdélnými rámci s obloučkově vykrojenými rohy. Nejvýraznější je architektonické členění  v ploše prvního patra. Okna tu jsou opatřena výraznými nadokenními římsami na volutových konzolkách. Střídavě jsou segmentově vyklenuté nebo trojúhelníkové.  Průčelí nese řadu dalších architektonických článků, jako jsou šambrány s uchy a kapkami, zdůrazněné klenáky, listové rozviliny ve druhém patře, či vyložená hlavní římsa na konzolkách, podtažená zubořezem.

Zadní fasády, orientované do mělkého dvora, jsou bez výraznějšího členění. Zajímavostí je tu ovšem pozůstatek hradební zdi, která sahá až k parapetům oken prvního patra. V pravé části je ve snížené části zachován negativní otisk hranolové hradební bašty, která je zachycena na výše zmíněné dobové mapě z roku 1839. Jestliže měly některé ze zdejších budov sloužit kulturnímu životu, platí to o plzeňské konzervatoři dvojnásob. Tento dům zní hudbou.