Veleslavínova 6/čp. 58-59 Pivovarské muzeum
V severozápadním cípu historického jádra města je kout s duchem dávné historie, a jelikož je to v Plzni, nechybí v té historii pivo. Stojí zde historický právovárečný dům se sladovnou, která má za sebou velmi složitý stavební vývoj, který se nedotkl půdorysné stopy, čitelné snad ve všech starých mapách.
I když první písemné zmínky o domě jsou až ze století patnáctého, nelze vyloučit původ mnohem starší. Veleslavínova ulice - dříve Dlouhá - se v daném místě pojednou úží na polovinu své šíře a klesá do sadového okruhu. Když ještě Plzeň byla sevřena městskými hradbami, byl tu přístup k okrouhlé baště, kterou je vidět téměř na všech rytinách města od roku 1602, a do hradební uličky, která se od bašty otáčela a pokračovala podél severní vnitřní hradby. Ulička byla sevřená mezi severní stěnou sladovny a zachovanou částí hradební zdi. Jinak celý hradební systém, pokud se jeho části nestaly součástí některé ze vznikajících staveb, byl postupně zbourán a příkopy zasypány v době mezi roky 1795-1822.
O středověkém původu stavby svědčí způsob zaklenutí a možná i typ nosných sloupků mezipatra, které spočívají na pilířích klasicistně upraveného přízemí. Zcela nepochybně gotického původu jsou sklepy a jádro předního traktu, i když narušeného mladším průjezdem.
V roce 1804 byl dům podroben výrazné klasicistní úpravě a současně doznal mnohem zásadnější změnu i připojený jednopatrový objekt pivnice, kde je míra zachování starších konstrukcí sporná. Soudobý vzhled obou částí se vyznačuje plochými kordonovými pásy, stuhově rámovanými šambránami. V pravé polovině jižní fronty je vjezdový, rovněž klasicistní, polokruhový portál v obdélném rámu, zdobený rytými zrcadly, uzavřený lichoběžníkovým klenákem s orientačním číslem 6 opět v rytém zrcadle. Krátké východní průčelí má nad hlavní římsou drobný volutový štítek.
Současný objekt v sobě zahrnuje původní dva středověké domy: hloubkově orientované dvoupatrové stavení na zalomené uliční čáře bylo domem obytným, druhým je příčný polopatrový trakt bývalé sladovny. Mimořádný stupeň zachované autenticity z domu-muzea činí vzácný stavební exponát – historickou výrobnu.
Tento právovárečný dům se sladovnou je sídlem Pivovarského muzea střežícího legendu pivovarnictví a vyprávějícího o výrobě piva, o způsobech jeho čepování, konzumaci, propagaci a o všem, co k pivu patří. Rozmanitost, malebnost a zábavnost celé exposice by asi těžko našla ve světě sobě rovnou. A protože celé to zaujetí pivem povzbuzuje v návštěvnících jejich chuťové buňky, dostanou ti plnoletí možnost ochutnávky přímo na místě.
Jestliže byl složitý vývoj stavební, vývoj muzejní nezůstává příliš pozadu. O zřízení pivovarského muzea se hovořilo již za první republiky ve dvacátých letech, realita se ale dostavila až v roce 1959, konkrétně 8. května. Neměla však dlouhého trvání, po krátké době bylo muzeum zrušeno a na nové otevření si počkalo až do roku 1963. Na obnovu pivnice došlo o pár let později v roce 1966, když zaprášené neutěšené prostory bývalého hostince V koutě, později užívané jako sklady a dílny, vystřídala tehdy módní restaurace Na Parkánu, oživená historickými i historizujícími artefakty. Oblíbenými byly kožené kalhoty, kdysi užívané ke zkoušce kvality piva. To se prý vylilo na dřevěnou lavici, na tu usedli tři statní mužové v kožených kalhotách, jedli, pili, hodovali, a když nadešel čas odchodu, povstali všichni naráz. Zdvihla-li se s nimi i lavice, bylo pivo uznáno za dobré.
Dnes je Šenk Na Parkánu po další náročné rekonstrukci z roku 2004 vybaven v duchu třicátých let a historické artefakty tu opět nechybí.
Za portálem šikmo napříč probíhá klenutý průjezd do malebného nevelkého dvora nepravidelného půdorysu, s dřevěnými pavlačemi, pivními sudy, kamennými středověkými portálky a druhotně do kamenné zdi osazeným právovárečným portálem z již neexistujícího domu z Malé ulice. To vše plně zaměstnává objektivy návštěvnických fotoaparátů.
Za druhý dvorek lze s mírnou nadsázkou označit vyvýšenou plochu proluky mezi štíty budov školní a obytné v severní části sadů 5. května. Leží za již zmíněným úsekem zachované středověké hradební zdi a muzejníci tu na minichmelnici a minipolíčku s ječmenem pěstují dvě veledůležité plodiny pro plzeňské pivovarnictví. Vnější opěrná stěna i se schodištěm je novodobou, romantickou připomínkou vnějšího hradebního pásu.
I když první písemné zmínky o domě jsou až ze století patnáctého, nelze vyloučit původ mnohem starší. Veleslavínova ulice - dříve Dlouhá - se v daném místě pojednou úží na polovinu své šíře a klesá do sadového okruhu. Když ještě Plzeň byla sevřena městskými hradbami, byl tu přístup k okrouhlé baště, kterou je vidět téměř na všech rytinách města od roku 1602, a do hradební uličky, která se od bašty otáčela a pokračovala podél severní vnitřní hradby. Ulička byla sevřená mezi severní stěnou sladovny a zachovanou částí hradební zdi. Jinak celý hradební systém, pokud se jeho části nestaly součástí některé ze vznikajících staveb, byl postupně zbourán a příkopy zasypány v době mezi roky 1795-1822.
O středověkém původu stavby svědčí způsob zaklenutí a možná i typ nosných sloupků mezipatra, které spočívají na pilířích klasicistně upraveného přízemí. Zcela nepochybně gotického původu jsou sklepy a jádro předního traktu, i když narušeného mladším průjezdem.
V roce 1804 byl dům podroben výrazné klasicistní úpravě a současně doznal mnohem zásadnější změnu i připojený jednopatrový objekt pivnice, kde je míra zachování starších konstrukcí sporná. Soudobý vzhled obou částí se vyznačuje plochými kordonovými pásy, stuhově rámovanými šambránami. V pravé polovině jižní fronty je vjezdový, rovněž klasicistní, polokruhový portál v obdélném rámu, zdobený rytými zrcadly, uzavřený lichoběžníkovým klenákem s orientačním číslem 6 opět v rytém zrcadle. Krátké východní průčelí má nad hlavní římsou drobný volutový štítek.
Současný objekt v sobě zahrnuje původní dva středověké domy: hloubkově orientované dvoupatrové stavení na zalomené uliční čáře bylo domem obytným, druhým je příčný polopatrový trakt bývalé sladovny. Mimořádný stupeň zachované autenticity z domu-muzea činí vzácný stavební exponát – historickou výrobnu.
Tento právovárečný dům se sladovnou je sídlem Pivovarského muzea střežícího legendu pivovarnictví a vyprávějícího o výrobě piva, o způsobech jeho čepování, konzumaci, propagaci a o všem, co k pivu patří. Rozmanitost, malebnost a zábavnost celé exposice by asi těžko našla ve světě sobě rovnou. A protože celé to zaujetí pivem povzbuzuje v návštěvnících jejich chuťové buňky, dostanou ti plnoletí možnost ochutnávky přímo na místě.
Jestliže byl složitý vývoj stavební, vývoj muzejní nezůstává příliš pozadu. O zřízení pivovarského muzea se hovořilo již za první republiky ve dvacátých letech, realita se ale dostavila až v roce 1959, konkrétně 8. května. Neměla však dlouhého trvání, po krátké době bylo muzeum zrušeno a na nové otevření si počkalo až do roku 1963. Na obnovu pivnice došlo o pár let později v roce 1966, když zaprášené neutěšené prostory bývalého hostince V koutě, později užívané jako sklady a dílny, vystřídala tehdy módní restaurace Na Parkánu, oživená historickými i historizujícími artefakty. Oblíbenými byly kožené kalhoty, kdysi užívané ke zkoušce kvality piva. To se prý vylilo na dřevěnou lavici, na tu usedli tři statní mužové v kožených kalhotách, jedli, pili, hodovali, a když nadešel čas odchodu, povstali všichni naráz. Zdvihla-li se s nimi i lavice, bylo pivo uznáno za dobré.
Dnes je Šenk Na Parkánu po další náročné rekonstrukci z roku 2004 vybaven v duchu třicátých let a historické artefakty tu opět nechybí.
Za portálem šikmo napříč probíhá klenutý průjezd do malebného nevelkého dvora nepravidelného půdorysu, s dřevěnými pavlačemi, pivními sudy, kamennými středověkými portálky a druhotně do kamenné zdi osazeným právovárečným portálem z již neexistujícího domu z Malé ulice. To vše plně zaměstnává objektivy návštěvnických fotoaparátů.
Za druhý dvorek lze s mírnou nadsázkou označit vyvýšenou plochu proluky mezi štíty budov školní a obytné v severní části sadů 5. května. Leží za již zmíněným úsekem zachované středověké hradební zdi a muzejníci tu na minichmelnici a minipolíčku s ječmenem pěstují dvě veledůležité plodiny pro plzeňské pivovarnictví. Vnější opěrná stěna i se schodištěm je novodobou, romantickou připomínkou vnějšího hradebního pásu.