Klatovská 20 - dům stavitele Františka Kotka
Poslední desetiletí 19. století znamenalo pro dnešní Klatovskou velké změny. Řídce a nízce obestavěná cesta se začínala měnit v jednu z nejživějších hlavních tříd úspěšného průmyslového města. S malou nadsázkou můžeme tvrdit, že to začalo tehdy, když se v roce 1891 v Plzni pokrok ohlásil dnes úsměvnou změnou – upustilo se od tradičního vybubnování obecních vyhlášek a nařízení a veřejnost byla nadále informována písemně cedulemi na zbrusu novém fenoménu městského prostředí na plakátových sloupech. A na konci zmíněného desetiletí v roce1899 právě po této ulici začne jezdit elektrická tramvaj linka číslo 1 Bory-Lochotín.
Podél široké ulice a v jejím nejbližším okolí začaly mizet přízemní a patrové staré objekty a rychlým tempem začaly růst vícepatrové nájemné obytné domy i veřejné budovy (1892 v Husově budova českého gymnázia, 1893 Velká synagoga, 1895 vybráno místo pro Městské divadlo). V roce 1892 žádá plzeňský stavitel Rudolf Štech malíře Mikoláše Alše o vypracování návrhů sgrafit pro nově stavěný kompaktní blok domů na severní straně Nerudovy ulice s jednotným řešením fasád v novorenesančním stylu, který toho času vládne stavitelskému světu.
Jiný stavitel, František Josef Kotek, v roce 1894 dokončuje svůj vlastní dům na rohu Plachého ulice. Usadil se v Plzni, sotva pětatřicetiletý, vystudovaný stavitel a za svou kariéru zde postaví celou řadu rozsáhlých a reprezentativních staveb. (Za všechny pojmenujme Měšťanskou besedu.) Významné místo mezi nimi má i dům, který stavěl sám pro sebe a lepší reklamu si zřejmě nemohl udělat. Snad každý v Plzni zná „dům s hodinami na Klatovské“.
Je to třípatrový honosný nárožní dům v historizujícím slohu, kombinujícím ve směsi až opulentní prvky tehdy módních stylů novorenesance a novobaroka, a tuto architekturu nelze odbýt jednoduchým pojmem eklekticismus. Je to přímo opulentní stavitelské dílo své doby, od 10. května 2002 požívající statut státem chráněné kulturní památky.
Dominantním prvkem budovy je nárožní věž, která se vypíná nad výraznou korunní římsou jako osmiboká s hodinami nad oběma uličními stěnami. Ukončující vysoká báň s lucernou je krytá břidlicí s částečným barevným ornamentem. Věž je ve fasádě zdůrazněna na nároží dvojicí mělkých rizalitů. Dojem celistvosti věže již od nižších pater je podpořen tím, že architektonické prvky krajních polí při nároží obdržely jiný detail než ostatek. Ten má v obou polohách tři pole, symetricky řešená podle střední osy. Průčelí je tu zdůrazněno nejdříve mělkým rizalitem a od prvního patra výrazným arkýřem neseným zdobenými krakorci. V prvním patře je arkýř opatřen pěticí oken (zpředu tři, z boků po jednom). Ozdoben je dvojicí pilastrů na rozích a dvojicí polosloupů podél středního okna. Všechna okna tohoto patra mají bohatě zdobené suprafenestry se segmentovými římsami. Ve druhém patře je arkýř rozdělen na zasklenou ústřední část doplněnou po stranách malými balkónky, na kterých spočívají sloupy vynášející římsu. Okno rámují dva pilastry s hermami ženských tvarů. Ve třetím patře arkýř vrcholí břidlicovými šablonami pokrytou stříškou, vsazenou mezi dvojici velkých oken třetího patra. Na arkýř zde navazuje mělký rizalit, který nad korunní římsou vrcholí malým štítem s vročením 1894. V přízemí je dvojice výloh obchodů. Římsa prvního patra je zde osazena vždy dvojicí výrazně řešených krakorců, na kterých spočívají polosloupy vysokého řádu, které stoupají přes následující dvě patra. V římse přízemí je také vždy vsazen půlkulatý balkonek s balustrádou. Okna prvního patra jsou rámovaná vždy dvojicí předsazených sloupů spočívajících na balkóncích, které vynáší výraznou římsu sloužící jako malé balkónky druhého patra. Okna druhého patra jsou po stranách opatřena opět malými hermami jako na arkýři, zde vynáší nadokenní římsu. Druhé a třetí patro dělí menší korunní římsa, která v oblasti rizalitů nároží nese dvojici nároží plastických atik ve tvaru nedokončeného trojúhelného štítu. Na nábězích štítů spočívají figurální plastiky. Po celém obvodu jsou nejvýraznější okna prvního patra, která jsou vždy rámovaná dvojicí polosloupů spočívajících na malých zdobených krakorcích. Polosloupy nesou výraznou nadokenní římsu a kladí s rozeklaným frontonem, na němž je figurální výzdoba. Fasáda v Plachého ulici má obdobné řešení jako na Klatovské, jen je poněkud jednodušší.
V domě se původně nacházel jeden obchod a jedenáct bytů. V přízemí byly situovány dva byty a jeden krám, ve zvýšeném přízemí pak další byt. V prvním a druhém patře byly dva byty na patro, třetí patro pak disponovalo čtyřmi byty. Byty na úrovni ulice Plachého a Klatovské (tenkrát Ferdinandovy) třídy, z nichž pouze jeden disponoval malým obchodním prostorem, přestavěl zřejmě na žádost vlastníků stavitel Antonín Štipl v roce 1932 na nové obchody. Vzniklo zde i několik dílen.
Hlavní vstup do domu je z Klatovské; za dveřmi je krásný vestibul, zaklenutý neckovou klenbou s lunetami, odkud pak stoupá schodiště do pater. Kromě štukatur zdobí vestibul i ornamentální malby. Vstupuje se odtud i na dvůr, který nikdy nevynikal velikostí, a navíc byl v pozdější době částečně zastavěn.
K vysvětlivkám
Herma (řec.)
Výzdobný prvek architektury, socha lidské postavy, která ve své spodní části přechází do kvádru; původně sloup s hlavou boha Herma, boha štěstí a plodnosti, ochránce na cestách. Vztyčoval se podél komunikací, odtud přešel do architektury.
Atlant
Socha jako nosný prvek v architektuře (sloup, pilíř), se zvýrazněným svalstvem, která zobrazuje vynaloženou sílu, námahu, úsilí.
Karyatida
Obvykle ženská postava v lehkém odění jako nosný prvek v architektuře, ve vzpřímené pozici bez známek námahy, bez výrazné gestikulace.
Podél široké ulice a v jejím nejbližším okolí začaly mizet přízemní a patrové staré objekty a rychlým tempem začaly růst vícepatrové nájemné obytné domy i veřejné budovy (1892 v Husově budova českého gymnázia, 1893 Velká synagoga, 1895 vybráno místo pro Městské divadlo). V roce 1892 žádá plzeňský stavitel Rudolf Štech malíře Mikoláše Alše o vypracování návrhů sgrafit pro nově stavěný kompaktní blok domů na severní straně Nerudovy ulice s jednotným řešením fasád v novorenesančním stylu, který toho času vládne stavitelskému světu.
Jiný stavitel, František Josef Kotek, v roce 1894 dokončuje svůj vlastní dům na rohu Plachého ulice. Usadil se v Plzni, sotva pětatřicetiletý, vystudovaný stavitel a za svou kariéru zde postaví celou řadu rozsáhlých a reprezentativních staveb. (Za všechny pojmenujme Měšťanskou besedu.) Významné místo mezi nimi má i dům, který stavěl sám pro sebe a lepší reklamu si zřejmě nemohl udělat. Snad každý v Plzni zná „dům s hodinami na Klatovské“.
Je to třípatrový honosný nárožní dům v historizujícím slohu, kombinujícím ve směsi až opulentní prvky tehdy módních stylů novorenesance a novobaroka, a tuto architekturu nelze odbýt jednoduchým pojmem eklekticismus. Je to přímo opulentní stavitelské dílo své doby, od 10. května 2002 požívající statut státem chráněné kulturní památky.
Dominantním prvkem budovy je nárožní věž, která se vypíná nad výraznou korunní římsou jako osmiboká s hodinami nad oběma uličními stěnami. Ukončující vysoká báň s lucernou je krytá břidlicí s částečným barevným ornamentem. Věž je ve fasádě zdůrazněna na nároží dvojicí mělkých rizalitů. Dojem celistvosti věže již od nižších pater je podpořen tím, že architektonické prvky krajních polí při nároží obdržely jiný detail než ostatek. Ten má v obou polohách tři pole, symetricky řešená podle střední osy. Průčelí je tu zdůrazněno nejdříve mělkým rizalitem a od prvního patra výrazným arkýřem neseným zdobenými krakorci. V prvním patře je arkýř opatřen pěticí oken (zpředu tři, z boků po jednom). Ozdoben je dvojicí pilastrů na rozích a dvojicí polosloupů podél středního okna. Všechna okna tohoto patra mají bohatě zdobené suprafenestry se segmentovými římsami. Ve druhém patře je arkýř rozdělen na zasklenou ústřední část doplněnou po stranách malými balkónky, na kterých spočívají sloupy vynášející římsu. Okno rámují dva pilastry s hermami ženských tvarů. Ve třetím patře arkýř vrcholí břidlicovými šablonami pokrytou stříškou, vsazenou mezi dvojici velkých oken třetího patra. Na arkýř zde navazuje mělký rizalit, který nad korunní římsou vrcholí malým štítem s vročením 1894. V přízemí je dvojice výloh obchodů. Římsa prvního patra je zde osazena vždy dvojicí výrazně řešených krakorců, na kterých spočívají polosloupy vysokého řádu, které stoupají přes následující dvě patra. V římse přízemí je také vždy vsazen půlkulatý balkonek s balustrádou. Okna prvního patra jsou rámovaná vždy dvojicí předsazených sloupů spočívajících na balkóncích, které vynáší výraznou římsu sloužící jako malé balkónky druhého patra. Okna druhého patra jsou po stranách opatřena opět malými hermami jako na arkýři, zde vynáší nadokenní římsu. Druhé a třetí patro dělí menší korunní římsa, která v oblasti rizalitů nároží nese dvojici nároží plastických atik ve tvaru nedokončeného trojúhelného štítu. Na nábězích štítů spočívají figurální plastiky. Po celém obvodu jsou nejvýraznější okna prvního patra, která jsou vždy rámovaná dvojicí polosloupů spočívajících na malých zdobených krakorcích. Polosloupy nesou výraznou nadokenní římsu a kladí s rozeklaným frontonem, na němž je figurální výzdoba. Fasáda v Plachého ulici má obdobné řešení jako na Klatovské, jen je poněkud jednodušší.
V domě se původně nacházel jeden obchod a jedenáct bytů. V přízemí byly situovány dva byty a jeden krám, ve zvýšeném přízemí pak další byt. V prvním a druhém patře byly dva byty na patro, třetí patro pak disponovalo čtyřmi byty. Byty na úrovni ulice Plachého a Klatovské (tenkrát Ferdinandovy) třídy, z nichž pouze jeden disponoval malým obchodním prostorem, přestavěl zřejmě na žádost vlastníků stavitel Antonín Štipl v roce 1932 na nové obchody. Vzniklo zde i několik dílen.
Hlavní vstup do domu je z Klatovské; za dveřmi je krásný vestibul, zaklenutý neckovou klenbou s lunetami, odkud pak stoupá schodiště do pater. Kromě štukatur zdobí vestibul i ornamentální malby. Vstupuje se odtud i na dvůr, který nikdy nevynikal velikostí, a navíc byl v pozdější době částečně zastavěn.
K vysvětlivkám
Herma (řec.)
Výzdobný prvek architektury, socha lidské postavy, která ve své spodní části přechází do kvádru; původně sloup s hlavou boha Herma, boha štěstí a plodnosti, ochránce na cestách. Vztyčoval se podél komunikací, odtud přešel do architektury.
Atlant
Socha jako nosný prvek v architektuře (sloup, pilíř), se zvýrazněným svalstvem, která zobrazuje vynaloženou sílu, námahu, úsilí.
Karyatida
Obvykle ženská postava v lehkém odění jako nosný prvek v architektuře, ve vzpřímené pozici bez známek námahy, bez výrazné gestikulace.