Dům Jana Cingroše, světově proslulého kameníka z Plzně
Vysoký třípatrový dům v nejzazším konci ulice ustupuje proti ostatním hlouběji do pozemku a zalamuje tak dvakrát uliční frontu. Profil ulice se v těchto místech úží a lze předpokládat, že se od další stavební činnosti v sousedství očekávala jeho úprava. Dům zaplňuje téměř celý pozemek, který je v podstatě nevelký a nepravidelný, jak byl jeho tvar ovlivněn průběhem někdejší středověké hradební zdi. Pravá strana domu k ní byla přistavěna a její linii sleduje i zadní strana dvora. Byť leží do jisté míry v zastrčeném koutku, nelze mu upřít označení elegantní.
Uliční fasáda má eklektický charakter, typický právě pro dobu konce 19. a počátku 20. století, kdy se čerpalo z cizích vzorů i z palety prvků minulých slohových období, aby v této směsici vznikala svébytná díla. Uprostřed přízemí se nachází hlavní vstup s původními dveřmi, okna po stranách jsou opatřena rozměrnými klenutými segmenty. Celé přízemí je obloženo žulovými deskami a architektonickými články v několika barevných formách. Jak také jinak, když stavebník a majitel domu Cingroš byl vlastníkem velké a úspěšné kamenické firmy známé nejen v Rakousko-Uhersku, ale po celém světě. Dodával strojově řezané a leštěné desky a také další architektonické články, ozdobné prvky i celé pomníky a náhrobky ze žuly, syenitu a porfyru.
Cingrošův dům v Bezručově ulici byl jednak výrazem hrdosti na vlastní podnik i jistou formou reklamy. Stopy jeho firmy se najdou dodnes, v Plzni například na obložení portálu lékárny U Bílého jednorožce na náměstí Republiky či na domě v Nádražní třídě. K nejznámějším zahraničním zakázkám patří podstavec pomníku císařovny Marie Terezie ve Vídni.
Každé z vyšších pater má osm okenních os, přičemž jsou obě krajní a střední dvojice sdružené. Nad domovním vstupem vyčnívá do prostoru kamenný baldachýn, na němž je usazen balkón s balustrádou. Balkónky jsou rovněž v obou koncových polích druhého patra. Tentokrát mají zábradlí kovaná, zasazená ve zděných sloupcích. V úrovni třetího patra je plocha střídmě členěná štukovými ozdobami s novorenesančními a secesními prvky. Pod hlavní římsou je malovaný vlys. Druhé a třetí patro pak od sebe odděluje profilovaná římsa. Nad hlavní římsou, která je konzolová, se tyčí zdobné vyvrcholení průčelí budovy – trojice štítů uprostřed s nejvyšším, obloučkovým, zdobeným štukaturami a výmalbou.
Plochu mezi okny prvního patra vyplňuje monumentální malba Mikoláše Alše s postavami světců – Václava a Jiřího –, které dosahují až k patru druhému a jejich praporce až nad ně. Svatý Václav na bílém koni má po své pravici panoše nesoucího štít se svatováclavskou orlicí a svatý Jiří na koni hnědáku má po levici svůj nezbytný atribut – draka. V samém středu kompozice je umístěna přemyslovská orlice. Podle Alšova návrhu ji vytvořil malíř Josef Bosáček, absolvent akademie v oboru dekorativní a náboženská malba u Maxmiliána Pirnera a posléze realizátor návrhů fresek a sgrafit podle Alše i jiných tvůrců, a to nejen v Plzni.
Dům postavil v roce 1903 plzeňský stavitel a architekt Josef Pašek na místě staršího vyhořelého domu. Původní dům je zmiňován jako vyhořelý již při sérii úkladně založených požárů v roce 1507. Ani další léta tuto část tehdy Jeptišské ulice požárů neušetřila. O následcích jednoho z nich se zmiňuje i kronikář Martin Hruška. Následky prý byly zlé, neboť panoval silný mráz a v kašnách nebyla voda.
Na dvorek domu nezbylo příliš mnoho místa. Dům vznikal v době, kdy způsob užívání domovních dvorů doznal výrazné proměny ztrátou hospodářských funkcí. Nevelký prostor pohledově zcela ovládá půlválcová schodišťová věž sevřená mezi dvěma nádvorními obytnými křídly.
Uliční fasáda má eklektický charakter, typický právě pro dobu konce 19. a počátku 20. století, kdy se čerpalo z cizích vzorů i z palety prvků minulých slohových období, aby v této směsici vznikala svébytná díla. Uprostřed přízemí se nachází hlavní vstup s původními dveřmi, okna po stranách jsou opatřena rozměrnými klenutými segmenty. Celé přízemí je obloženo žulovými deskami a architektonickými články v několika barevných formách. Jak také jinak, když stavebník a majitel domu Cingroš byl vlastníkem velké a úspěšné kamenické firmy známé nejen v Rakousko-Uhersku, ale po celém světě. Dodával strojově řezané a leštěné desky a také další architektonické články, ozdobné prvky i celé pomníky a náhrobky ze žuly, syenitu a porfyru.
Cingrošův dům v Bezručově ulici byl jednak výrazem hrdosti na vlastní podnik i jistou formou reklamy. Stopy jeho firmy se najdou dodnes, v Plzni například na obložení portálu lékárny U Bílého jednorožce na náměstí Republiky či na domě v Nádražní třídě. K nejznámějším zahraničním zakázkám patří podstavec pomníku císařovny Marie Terezie ve Vídni.
Každé z vyšších pater má osm okenních os, přičemž jsou obě krajní a střední dvojice sdružené. Nad domovním vstupem vyčnívá do prostoru kamenný baldachýn, na němž je usazen balkón s balustrádou. Balkónky jsou rovněž v obou koncových polích druhého patra. Tentokrát mají zábradlí kovaná, zasazená ve zděných sloupcích. V úrovni třetího patra je plocha střídmě členěná štukovými ozdobami s novorenesančními a secesními prvky. Pod hlavní římsou je malovaný vlys. Druhé a třetí patro pak od sebe odděluje profilovaná římsa. Nad hlavní římsou, která je konzolová, se tyčí zdobné vyvrcholení průčelí budovy – trojice štítů uprostřed s nejvyšším, obloučkovým, zdobeným štukaturami a výmalbou.
Plochu mezi okny prvního patra vyplňuje monumentální malba Mikoláše Alše s postavami světců – Václava a Jiřího –, které dosahují až k patru druhému a jejich praporce až nad ně. Svatý Václav na bílém koni má po své pravici panoše nesoucího štít se svatováclavskou orlicí a svatý Jiří na koni hnědáku má po levici svůj nezbytný atribut – draka. V samém středu kompozice je umístěna přemyslovská orlice. Podle Alšova návrhu ji vytvořil malíř Josef Bosáček, absolvent akademie v oboru dekorativní a náboženská malba u Maxmiliána Pirnera a posléze realizátor návrhů fresek a sgrafit podle Alše i jiných tvůrců, a to nejen v Plzni.
Dům postavil v roce 1903 plzeňský stavitel a architekt Josef Pašek na místě staršího vyhořelého domu. Původní dům je zmiňován jako vyhořelý již při sérii úkladně založených požárů v roce 1507. Ani další léta tuto část tehdy Jeptišské ulice požárů neušetřila. O následcích jednoho z nich se zmiňuje i kronikář Martin Hruška. Následky prý byly zlé, neboť panoval silný mráz a v kašnách nebyla voda.
Na dvorek domu nezbylo příliš mnoho místa. Dům vznikal v době, kdy způsob užívání domovních dvorů doznal výrazné proměny ztrátou hospodářských funkcí. Nevelký prostor pohledově zcela ovládá půlválcová schodišťová věž sevřená mezi dvěma nádvorními obytnými křídly.
