Prešovská 7

Dům U Zlatého slunce, Prešovská 7

Zlaté slunce v průčelní nice domu, zaujímajícího nároží ulic Prešovské a Sedláčkovy je vlastně mluvícím znamením. Prozradí nám, že dům nese název U Zlatého slunce, což máme doloženo nejméně od druhé poloviny 18. století. Budova rokokovou fasádou patří k nekrásnějším historickým stavbám v centru Plzně. Jak prozrazuje letopočet pod plasticky provedeným domovním znamením v podobě zářícího sluníčka, přestavba domu byla dokončena k roku 1777. Tehdy se také nacházel na tzv. „dobré adrese“, neboť po třicetileté válce v souvislosti s budováním barokního opevnění Plzně vznikla na konci dnešní Prešovské ulice nová městská brána, zvaná Říšská. Ta starší, nazývaná Škvrňanská, která stávala na konci dnešní Riegrovy ulice, byla zazděna. Před ní totiž vyrostl obrovský bastion, obranný prvek, který dodnes připomíná průběh tramvajové trati v ulici Palackého. Tudy někudy přijížděli do města kupci z Norimberka či všichni, kdo přicházeli od vsi Škvrňany (dnes Skvrňany). To rázem z ulice vytvořilo prestižní adresu a majitelé si mohli rovněž dovolit přestavět starší budovu na reprezentativní dvoupatrový dům s mansardovou střechou. Autorem této pozdně barokní přestavby byl stavitel Atonín Barth (podílel se například i na rozšíření plzeňského kostelíku U Ježíška). Tehdy získal svoji podobu i dvůr domu. Nádvorní průčelí tehdy obíhaly dřevěné pavlače nesené vyřezávanými kozlíky. Prkenné zábradlí bylo opatřeno vyřezávanými příčkami, které siluetou připomínaly tzv. balustry (kuželky). Z pavlačí, přístupných schodištěm, vedoucím do pater z mázhauzu domu, se pak vcházelo do jednotlivých místností. Během 19. století došlo postupně k dalším úpravám: Vydláždění nádvoří a rozvojem vodovodů a kanalizačních sítí v Plzni se objevily i záchodové přístavky (vždy jedna toaleta na celé patro). Dvůr zůstal přístupný původním mázhauzem. Ze dvora se vcházelo i do třípatrového sklepení, které zde vznikla již ve středověku, stejně jako do mělčího sklípku v zadní části dvorku. Ze dvora je možné spatřit i jednu raritu, kterou se dům může pochlubit, a to je dřevěný přístavek na někdejší (snad) kůlnou, který evokuje písemně zmiňovanou zimní zahradu, která se tu nacházela.

Pokud jde o první historické zmínky o předchůdci současného domu U Zlatého slunce, známý je dopis městské rady majitelce Dorotě Žákové, datovaný do druhé půle 16. století, kdy dotyčná je vyzývána, aby dala do pořádku nejrůznější nepravosti, na něž si sousedé stěžují. Je docela možné, že se v domě nacházela i nějaká nálevna. Také na rozdíl od osmnáctého věku, kdy hlavní západní vstup do města ústil ještě v sousední ulici (dnešní Riegrově) patřilo toto místo k těm okrajovým uvnitř staré Plzně. Jak napověděl i výše zmíněný dopis, lokalita se tehdy netěšila právě dobré pověsti.

V čase přelomu 19. a 20. století se dům zčásti změnil, pokud šlo o vnější vzhled. Přízemí zaujaly obchody, které se do ulic otáčely dřevěnými výkladci (předchůdci dnešních výkladních skříní). Dům tak odpovídal na požadavky Plzně, měnící se z usedlého provinčního městečka postupně na průmyslovou metropoli, jejíž význam nakonec přerostl i zdejší region. Nově příchozí se stávali i novou kupní silou, potřebovaly však také domy, které svým charakterem byly domy nájemními. Tak proměna města ovlivnila i využití a úpravy domu.

Z doby před rokem 1989 se v přízemí nacházela prodejna fotopotřeb a ochotný prodavač pomohl i s opravami starších typů fotoaparátů. V patrech se nacházely byty, tou dobou spíše vlhké a tmavé, mající daleko i k tehdejšímu komfortu, navzdory umístění v historické budově blízko centra. Dům, který nebyl desetiletí udržován, zůstal počátkem 90. let 20. století bez využití. Bezdomovci zde dokonce způsobili malý požár. Stavebně historický průzkum odhalil již v roce 1994 hodnotné výmalby několika interiérů v prvním patře. Později byly zrestaurovány. To již byl novým majitelem budovy dnešní Národní památkový ústav, jenž ji převzal od předchozího vlastníka, města Plzně, do užívání koncem roku 1998. Nejen, že došlo k záchraně stavby, ale také citlivému restaurování a obnově řady cenných prvků. Zatímco někdejší pokoje v domě slouží jako kanceláře či potřebám památkářů, ve sklepení se nachází i malá konferenční místnost. Na dvorku byly shromážděny i různé kamenné artefakty či prvky, zachráněné z jiných památek. Nachází se zde také ne příliš známé dílo mladého plzeňského sochaře Marka Škubala. Podobá se klepetu vztyčenému k nebi a nese název Memento. Někdy mu ale přezdívají také Klepeto.

Panorama 360°